8.4,úplně normální den. Byly jsme samy se ségrou doma a děsně se nudily. Já jdu na chat:říkám ségře!,,Nechoď,bude tam otrava''.Jo jdu. A tak jsem chatovala. Psala jsem si s jednou holčinou a ta mi napsala,že se dnes soutěží na radiu Kiss o 2 lístky na koncert Tokio Hotel do Prahy. Hned jsme posílaly sms,jelikož ségra neměla kredit,posílalo se psalo z mého telefonu. Dohrávala písnička a já jsem ještě na poslední chvíli poslala sms s jejím jménem. Moderátor rádia už vyhlašoval,ale děsně to natahoval. My jsme se se ségrou pevně držely za ruce. V tom to přišlo!,,A výhercem je...Míša Kudělová''Koukly jsme na sebe,začaly řvát radostí a pevně se obejmuly. Nemohly jsme tomu věřit. Hned jsem tam volala a mluvila za ségru,protože Míša byla úplně v šoku a plakala. Moderátor si zkontroloval číslo ,ze kterého jsem psala,nadiktovala jsem mu adresu a on mi řekl,že si v pondělí máme přijet do Ostravy do radia Kiss vyzvednout lístky. Byly jsme nadšené a totálně vyklepané. V pondělí jsme nebyly ve škole na poslední 2 hodiny,a táta nás vezl do radia. V polovině cesty mi zavolala paní z radia ať nejezdíme,že zjistili,že se na tom koncertě musíme prokázat nějakýma náramkama,a ty jim ještě Praha neposlala. Byla jsem z toho na větvi,ale řekla,že ještě budou komunikovat s Prahou a nejpozději do 4 hodin mi zavolá. Vzala jsem si číslo na holku,která lístky vyhrála v neděli. Volala jsem jí a domluvily jsme se,že pojedeme spolu do Prahy,protože s ní jel ještě taťka. Takže odvoz jsme měly zajištěný. Do dvou hodin mi volal moderátor z rádia a říkal,že si lístky musíme vyzvednout na radiu Kiss,ale v Praze. Že jim posílali naše jména a adresy,takže když to tam nahlásíme,dají nám ty náramky. Vše bylo domluveno a my se ségrou jsme byly šťastné. Večer jsme balily. Měly jsme deníček na podpisy,plyšáky pro kluky a takové věci. Ve třičtvrtě na 12,11.4.,nám jelo Pendolino z Ostravy do Prahy. Poznaly jsme se s tou Ivanou a její kamarádkou Andreou a jejím taťkou. Do Prahy jsme dorazili v 15:15....jeli jsme metrem přes několik stanic,až jsme vystoupili na stanici Flora a došli k radiu Kiss. Tam si zkontrolovali naše údaje a dali nám 4 náramky. Pak jsme nastoupili zase na tramvaj a vystoupili až na stanici Anděl. Bylo půl 6 a měli jsme ještě čas. A tak jsme si zašli na jídlo do KFC.A potom jsme si to namířili ke klubu Futurum. Tam už čekal menší dav fanynek,který neměl lístek. Heh...no a my se přidaly k holkám,který lístky měly a tak nějak jsme se daly do řeči. Ivanky taťka si zašel do kina. Pak přijelo velké černé auto a v něm seděli Tokio Hotel. Georg se na nás díval z okna a Tom mával. Byla jsem nadšená a už jsem byla se ségrou děsně nervozní a nedočkavá. Čekaly jsme tam od půl 7 do půl 8.Pak začali pouštět dovnitř do klubu. Musely jsme ukázat náramky a pustili nás. Byl to docela malej klub. Lidi se tam mačkali,ale stály jsme se segrou dost blízko a ještě no schodech,takže jsme vše perfektně viděly. Po 15 minutách přišel na podium Libor Bouček a pozdravil Prahu!No a pak to přišlo!,,Tady máte vaši oblíbenou teenagrovskou skupinu z Německa...Tokio Hoteeeeeel!!Hala se ozvala hlasitým křikem a kluci už stáli na podiu.Vytřeštily jsme všichni oči. Byli k sežrání.Tom měl vojenské triko a ty svoje kalhoty a měl bílomodrou čepku Kani.Bill měl džíny,bílý opasek,bílé triko s nápisem a bílou bundičku a měl dokonce bílé nehty.Oči namalované na černo a měl rozcuchané vlasy a děsně jim to slušelo.Georg měl bílé triko a ryfle a na Gusťu jsem bohužel moc neviděla.Bill hned začal mluvit německy a omlouval se za to,že nebude mluvit anglicky ,ale německy.Byli tak krásní.A už to hrálo.Jako první hráli Wir sind jungen nicht meht Juden frei.Celá hala zpívala s Billem a Bill občas namířil mikrofon na nás a nadšeně jen hýbal pusou a my zpívali.Bylo to bomba.Po první písničce poděkoval anglicky a začal mluvit německy,to bylo roztomilé.Pak něco povídal,bohužel jsem mu nerozuměla,ale Tom se na něj usmíval
a souhlasil s ním.Byli prostě boží.Jako druhou hráli Schrei a tu si Bill užil
naplno.A refren....Schrei,bist du du selbst bist,a teď namířil mikrofon na nás a
hala řvala Schreeei,vždycky schrei jsme řvaly my.Plyšáci tam lítali na podium
jak ztrhaní,ale my se segrou jsme tam taky 2 hodily.Na mém bylo německy napsáno pro Toma a na jejím pro Billa.Kluci si toho všimli a usmáli se.Pak si dal Tom do pusy trsátko,přišel k Billovi a začali hrát,to bylo tak sladké.Kluci byli
prostě boží.Zahráli 5 písniček,rozloučili se snáma a odešli.Ale my jsme si
nedali říct.A tak jsem začala řvát:my chceme Tokio,my chceme Tokio a celá hala
se ke mě přidala.Po 2 minutách se kluci vrátili a Bill říkal,že jsme skvělé
publikum,že jsme si vykřičeli požadavek.A teď úplně krásně řekl:,,Tak co si
dáme,třeba Freunden bleiben''.A hala šílela.Byli úžasní,kluci se na nás pořád
smáli.A když hrálo Rette mich tak Bill dělal ty svoje gesta rukama a ukazoval
mezi holky a při Rette mich ukázal na mě a usmál se,a to vážně nekecám.Byla jsem celá bez sebe.Po koncertě jsme rychle vyběhly ven a tam už čekaly kamery z
různých televizí,ptali se nám co říkáme na kluky a na ten koncert.Všechny jsme
začaly řvát,že byli super a že je milujem.Potom jsme šli ke vchodovým dveřím
klubu Futurum a čekaly na kluky ana autogramiádu.Čekaly jsme 20 minut a pak to
přišlo,všichni začali pištět a řvát.Kluci tám stáli a rozdávali podpisy.Nejdříve
jsem se tam nemohla dostat.Ale pak jsem našla místo,kde bylo volno a Bill tam
mířil.Dorazila jsem tam a Bill dával nějaká holce podpis:Řekla jsem mu:Bill,bitte eine Autogramm,stál asi 5 cm ode mě.Už se natahoval na můj deníček,že mi ho podepíše,ale nějaká nána ho stáhla k sobě a on jí chudák ten deníček musel podepsta.Křičela jsem:bitte...on se na mě smutně kouknul,mrknul na
mě a usmál se,a já věděla,že je mu trošku líto,že se mi nemohl podepsat.Pak jsem šla na opačnou stranu řady,protože tam se blížil Tom.Byl strašně sladký.Vecpala
jsem se až dopředu a Toma viděla nádherně.Chudák nevěděl,který papír dříve
podepsat.Ale schválně jsem tolik nešílela a znovu skusila prosbu a řekla:Tom
bitte.Kouknul na mě,usmál se a podepsal mi deníček.Taky se mě zeptal:Du sprichst Deutsch?Ja...řekla jsem(Ja znamená ano)Das ist super řekl a znova se na mě usmál.Wie heist du?(Jak se jmenuješ)zeptal se mě.Nikola,odpověděla jsem
vyjeveně,ale zároveň celá šťastná.Das ist sehr schön Name.Oh..Danke řekla
jsem.Usmál se a podepsal se mi.Byla jsem šťastná,že mám podpis alespoň od
Toma.Dvojčátka byly opravdu k sežrání.Potom odešli do šatny.Polovina davu už
odešla,ale pár lidí tam na ně čekalo,až pojedou.Po 15 minutách čekání jsme se
dočkali.Bill,Tom,Gusťa a Geor nastupovali do auta a ještě nám zamávali.Velké černé auto vyjelo.Viděla jsem Billa a Toma jak nám mávají z auta a krásně se
smějou.Byli super.No a už byli pryč.Děsně mě to dojalo.Začala jsem plakat,že už
je dlouho zase neuvidím.Byli hrozně krásní.A ten Tomův hlas....ach jo.I segra
chudák plakala.Celou zpáteční cestu vlakem jsme si poštěly videa,které jsme
natočily a prohlížely si fotky.Prostě byli všichni slaďoučcí a stálo to za
to,protože byli děsně milí.
Ségry Nikola a Míša